Smutný Oldřich

Oldřich Smutný obrazy

Narozen 17. 6. 1925 Debř nad Jizerou. Patří ke generaci, která vstoupila na českou výtvarnou scénu těsně po konci 2. světové války. V letech 1945 – 1950 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Jana Baucha. Zároveň studoval na Pedagogické fakultě University Karlovy. V roce 1954 dokončil také studium jevištního výtvarnictví na Akademii múzických umění, kde později působil jako odborný asistent a po léta jako docent. Vyrůstal v rodině zedníka na Mladoboleslavsku v romantickém údolí u Jizery a ve svých malířských vzpomínkách často vzpomínal na otce, který nahazoval zdi i na matku, která vyšívala. V polovině padesátých let minulého století objevil kraj jižních Čech v okolí Písku a Putimi, aby zde našel celoživotní inspirační zdroje.

Tehdejší nastupující generace vzdorovala ideologickým tlakům a kolektivní vystoupení se stala jejím účinným prostředkem nástupu na výtvarnou scénu. V případě Oldřicha Smutného vedle Václava Bartovského, Stanislava Kolíbala, Vlasty Prachatické, Aloise Vitíka, Václava Boštíka, Adrieny Šimotové, Jiřího Johna, Věry Janouškové, Vladimíra Janouška, Františka Buranta, Karla Mrázka a o málo později Aleny Kučerové a teoretika Jaromíra Zeminy se jednalo o seskupení UB – 12, navazující na tradice Umělecké besedy.

Začátkem šedesátých let se v Čechách vzedmula vlna aktivit, které na straně jedné kulminovaly ve snahách o strukturální abstrakci – informel na straně druhé se objevily první signály ohlašující nástup konstruktivně geometrických tendencí. V seskupení UB – 12 byl již tehdy Oldřich Smutný považován za abstraktního malíře. V následujících letech, kdy abstraktní malba v českém prostředí zdomácněla, byla Smutného lyrická a zároveň optimisticky laděná malba s dominantami bílých obrazových ploch a barevných akcentů inspirovaných krajinou jižních Čech posuzována jako tvorba malířské individuality mimo aktuální a tudíž aplaudované trendy. Tuto pozici v kontextu českého výtvarného umění posledních padesáti let Oldřich Smutný vědomě udržuje a původní východiska ve své malbě kultivuje do zcela originální podoby.
Výtvarně spolupracoval na světové výstavě v Ósace, v roce 1968 byl autorem scény inscenace Šumař na střeše v Národním divadle v Praze. Je autorem knihy Labutě, labutě….,ve které se vyznává obdivně k fenoménu přírody.