Zoubek Olbram

Olbram Zoubek – sochy, plastiky a reliéfy

Olbram Zoubek (21. 4. 1926, Praha – 15. 6. 2017, Praha) patří k nejvýznamnějším a nejznámějším českým sochařům druhé poloviny 20. století. Jeho charakteristické štíhlé figury, výrazná gesta, strukturovaný povrch a užití zlacení vytvořily nezaměnitelný výtvarný rukopis, díky němuž jsou jeho díla rozpoznatelná na první pohled.

V letech 1945–1952 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Wagnera. Právě Wagnerův ateliér sehrál mimořádnou úlohu ve vývoji českého poválečného sochařství. Mezi jeho studenty patřili vedle Olbrama Zoubka také Eva Kmentová, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková nebo Miloslav Chlupáč.

Životní a uměleckou partnerkou Olbrama Zoubka byla významná česká sochařka Eva Kmentová. Oba vytvořili svébytné sochařské dílo a dnes patří k zásadním osobnostem českého poválečného umění.

Ústředním tématem tvorby Olbrama Zoubka je člověk.

Jeho mužské a ženské postavy nejsou klasickými portréty konkrétních lidí. Proměňují se v obecnější symboly lidské existence – osamění, bolesti, naděje, vzdoru, přátelství, lásky, oběti i lidské důstojnosti.

Významným inspiračním zdrojem se pro Zoubka stalo antické a raně řecké umění, mytologie a archetypální lidské příběhy. Antické náměty však nepřebíral jako historické citace. Využíval je k vyjádření obecně platných lidských situací a emocí.

Sochy Olbrama Zoubka jsou charakteristické výrazně vertikální, protaženou figurou. Postavy často stojí v napětí, naklánějí se, kráčejí nebo prostřednictvím jednoduchého gesta rukou či pohybu těla vyjadřují silný emocionální obsah.

Stejně důležitý jako samotná figura je povrch sochy. Zoubek jej záměrně modeloval, narušoval, přidával a odebíral materiál. Výsledná struktura zachycuje světlo a dodává postavám živost, která se mění podle místa a způsobu nasvícení.

Od 60. let se významnou součástí jeho sochařství stala také barva a zlacení. Zlaté akcenty vlasů, oděvů nebo jednotlivých částí těla vytvářejí kontrast s hrubým povrchem plastiky a staly se jedním z nejcharakterističtějších znaků jeho tvorby.

Pro své plastiky používal především cement, osinkocement, olovo, cín a bronz. Vedle monumentálních a komorních soch vytvářel rovněž reliéfy a práce na papíře vznikající otiskováním reliéfních matric.

Reliéfy Olbrama Zoubka představují významnou a sběratelsky oblíbenou součást jeho tvorby. Také zde se objevuje lidská figura, gesto, pohyb a charakteristická práce s povrchem.

Olbram Zoubek se od roku 1951 věnoval rovněž restaurování. Mimořádně významná byla jeho dlouholetá práce na obnově renesančních sgrafit zámku v Litomyšli. V období normalizace, kdy byly jeho možnosti veřejně vystavovat výrazně omezeny, představovalo restaurování také důležitou část jeho profesního života.

Zásadní místo v jeho životě zaujímá rok 1969. Po smrti Jana Palacha sejmul Zoubek posmrtnou masku a vytvořil také Palachův náhrobek. Je autorem rovněž náhrobku Jana Zajíce a dalších významných funerálních realizací.

Po roce 1989 se Olbram Zoubek mohl znovu naplno zapojit do českého veřejného a výstavního života a jeho tvorba získala mimořádnou popularitu.

K jeho nejznámějším realizacím ve veřejném prostoru patří Památník obětem komunismu na pražském Újezdě. Monumentální soubor postupně fragmentovaných lidských postav vytvořil ve spolupráci s architekty Janem Kerlem a Zdeňkem Holzelem a stal se jedním z nejznámějších českých pomníků věnovaných obětem komunistického režimu.

Výraznou stopu zanechal také v Litomyšli, s níž jej spojovalo nejen restaurování zámku, ale později i jeho vlastní sochařské realizace a prezentace tvorby.

Olbram Zoubek byl členem skupiny Trasa a patřil k významným osobnostem českého nezávislého uměleckého prostředí. Jeho tvorba se stala důležitou součástí vývoje českého figurálního sochařství druhé poloviny 20. století.

Jeho díla jsou zastoupena v významných českých i zahraničních veřejných a soukromých sbírkách a byla představena na mnoha samostatných i kolektivních výstavách.

Význam Olbrama Zoubka potvrzují také rozsáhlé retrospektivní a tematické výstavy. Museum Kampa věnovalo jeho tvorbě samostatné projekty a v roce 2022 zde proběhla rozsáhlá výstava Eva Kmentová a Olbram Zoubek: Lidská důstojnost, připravená ve spolupráci s Nadačním fondem Kmentová Zoubek.

Olbram Zoubek patří k ikonám českého poválečného sochařství a jeho díla jsou dlouhodobě předmětem výrazného sběratelského zájmu.

Sochy, plastiky a reliéfy Olbrama Zoubka mají stabilní pozici na českém trhu s uměním a kvalitní práce dosahují významných aukčních výsledků.

Galerie MAXIART má tvorbu Olbrama Zoubka ve své nabídce výrazně zastoupenou.

Veškerá díla Olbrama Zoubka nabízená Galerií MAXIART byla posouzena Nadačním fondem Kmentová Zoubek, se kterým galerie spolupracuje.

Toto odborné posouzení poskytuje sběratelům důležitou jistotu při nákupu díla jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 20. století.

V nabídce Galerie MAXIART naleznete originální sochy, plastiky a reliéfy Olbrama Zoubka dostupné k prodeji.